Agentura United Press International přinesla zprávu, že podle posledních vědeckých výzkumů vývoj kmenových buněk do různých typů buněk kóduje ne méně než 200 různých genů. Zdá se, že tím definitivně padá původní představa, podle které by mohl celý proces diferenciace kmenových buněk řídit jediný gen. Informace pochází od Douglase Meltona, molekulárního biologa z Harvardské University, který také upozornil na to, že dospělé kmenové buňky vypěstované z morku vykazují více shodných genů s ostatními dospělými buňkami než zárodečné kmenové buňky. To by mohlo naznačovat, že dospělé kmenové buňky nejsou tak universální jako zárodečné buňky a jejich že jejich léčebný potenciál bude menší. Tento názor podpořila v poslední době i řada dalších studií, např. George Daleyho z Whitehead Institute for Biomedical Research v Cambridge, Mass., USA. Toto zjištění může mít poměrně značný význam, neboť řada nátlakových skupin i legislativců na základě náboženských nebo morálních motivací usiluje v různých zemích o zákaz výzkumu klonování embryonálních buněk (při kterém dochází k usmrcení embrya) s argumentem, že pomocí kultivace dospělých kmenových buněk lze dosáhnout stejných výsledků. Vědci se však opatrně začínají klonit k názoru, že léčbu Parkinsonovy choroby nebo cukrovky, které klonování embryonálních kmenových buněk slibuje, nebude možné realizovat technikami využívajících dospělých kmenových buněk získaných např. z kostního morku.
Doc.Jaroslav Petr z Výzkumného ústavu živočišné výroby k tomu dodává: touha poznat, co dělá kmenové buňky kmenovými, je obrovská. Moderní metody molekulární genetiky umožňující postihnout najednou expresi stovek i tisíců různých genů jsou pro to vhodným nástrojem. Informace, které tak získáváme jsou neocenitelné. Fakt, že se za jedinečnými schopnostmi zárodečných nebo embryonálních kmenových buněk skrývá funkce nejméně 200 různých genů, není až tak překvapivý. Představa, že by jim mohl jejich unikátní vlastnosti propůjčovat jen jeden gen (jakýsi "gen pro kmenové buňky") je spíše výsledkem jednostranné interpretace výsledků výzkumu na tomto poli ve sdělovacích prostředcích. Vědec, který narazí na gen, jenž se významně podílí na funkci kmenových buněk, netrpí iluzí, že je to "jediný gen tohoto druhu". Ze zpráv ve sdělovacích prostředcích interpretujících tento objev lze někdy takový dojem získat. Spor "embryonální versus dospělé kmenové buňky" považuji za nešťastný. Výzkum na poli kmenových buněk je příslibem tak závažného pokroku v medicíně, že nelze odsouvat stranou ani jednu z jeho oblastí. Dnes nemůže nikdo říct, kudy povede cestička k finálnímu úspěchu. Výzkum exprese genů v embryonálních kmenových buňkách například naznačuje, že jejich množení má velmi podobné "pozadí" jako množení rakovinných buněk. Vyvstává tu tedy možnost, že by se embryonální kmenové buňky mohly měnit v těle léčeného pacienta v nádor. Na druhé straně se ukázalo, že dospělé kmenové buňky splývají s buňkami tkání, do kterých proniknou, a vytvářejí buněčné hybridy se zdvojenou dědičnou informací. Rizika spojená se vznikem těchto "hybridů" jsou nejasná. Výzkum kmenových buněk musí pokračovat na všech frontách. Jakékoli zúžení této "fronty" se může ukázat jako osudová chyba.
